Voníš po bytí.

Nepotřebuju nic než tebe
a pár západů slunce.

..prostě jen být součástí té chvíle.
Součástí příběhů, které se nestaly.

Okamžik mezi pomíjivostí a věčností, jako když fouknete a rozvíří se prach,
který pak padá v jemných blyštivých vrstvičkách do ticha..

Byla umělkyně
(s) tělem i duší.

Chytni mě za ruku
a nech se (s)vést.

...lesy jsou plné tajemných tmavých houštin z propletených ladných proutků, které svou šedivou bělostí zdobí pečlivě utkané pavučiny. Kořeny proplétají svá hadovitá těla vlahou půdou. Půdou, která vždy po dešti voní životem...